Jezdecký sport a veřejnost

Jezdecký sport a veřejnost

zpracovala Daniela Donthová, 2010

 

Za poslední roky zájem o jezdectví značně stoupá. Je to do jisté míry trendovou záležitostí, ale také nový způsob, jak aktivně relaxovat. Doufejme, že tento trend nezmizí, ale promění se v něco, jako tradici a životní styl typický pro Českou republiku například jako hokej.

Nejde totiž pouze o sport a dosahování skvělých sportovních výkonů, ale zejména o vztah člověka a zvířete, jejich společné úsilí něco dokázat a o tu obrovskou radost z každého malého úspěchu. Na druhé straně pak i o zkušenost umět se vyrovnat s neúspěchem a přitom se nevzdávat, ale naopak zabojovat víc. Nelze rovněž pominout fakt, že tento sport se provozuje za každého počasí a každý den a že každým úspěchem jezdce a koně stojí realizační tým lidí, kteří na stupíncích vítězů nejsou vidět, ale kteří danému cíli věnují stejné množství energie a úsilí. Jak vidno, je tento sport nejen krásný, ale také nesmírně výchovný a praktický a pro děti a mladé lidi tedy i nesmírně přínosný.

S ohledem ke svému zaměření se v této stati budu zabývat pouze dvěma oblastmi jezdeckého sportu, a to parkúrem a drezurou.

 

Jezdecký sport v ČR zastřešuje Česká jezdecká federace (ČJF).

ČJF odpovídá za organizací soutěží, rozdělování finančních prostředků, registraci jezdců a koní, funkcionářů a také má na starosti právní oblast jezdeckého sportu. Zkrátka dohlíží, aby všechny soutěže probíhaly regulérně a fair play.

Jezdecký sport zahrnuje různé disciplíny, kterými jsou: drezúra, skoky, všestrannost, spřežení, voltiž, reining, vytrvalost a parajezdectví.

 

Skokové soutěže

Parkúrové skákání je sport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami. V této disciplině je kladen hlavní požadavek na výkon koně, exteriér a elegance pohybu je v tomto případě podružná.

Parkúr

Samotná soutěž začíná vjezdem na kolbiště, pozdravem hlavního rozhodčího (pokynutím hlavy, ruky), počkáním na zazvonění (povolení ke startu).

Čas se začíná počítat po projetí startu a končí projetím cílem. Místo startu a cíle by mělo být označeno S a F ( C ). Celý parkúr se snaží dvojice překonat bezchybně a v co nejrychlejším čase. Plán překážek (kurs parkúru) se jezdec naučí předem na pracovišti. Pokud jezdec splete kurs, shodí překážku, vyhne se překážce, spadne nebo jede příliš pomalu, jsou mu přičítány trestné body nebo může být ze soutěže diskvalifikován.

Kategorie skokových soutěží

Ve skokových soutěžích existuje několik stupňů obtížnosti od nejlehčího ZM po nejtěžší TT. Každý stupeň obtížnosti má danou výšku, délku, počet překážek a dokonce i rychlost. Překážka může být o 10 cm těší než je výška požadovaná.

Rozeskakování – pokud více dvojic dokončí základní kolo soutěže bez trestných bodů, jede se další parkúr, který je kratší a obtížnější.

označení obtížnosti popis výška skoků v cm

ZM                        základní malé                          80 – 90

Z                            základní                                  100

ZL                          základní lehké                        110

L                             lehké                                      120

S                             střední                                    130

ST                          středně těžké                         140

T                            těžké                                      150

TT  (skoky mohutnosti) velmi těžké                  160

 

Vybavení jezdce a koně

Při parkúrových soutěžích je předepsaná výstroj nejen pro jezdce, ale i pro koně.

Výstroj jezdce – jezdecká přilba s tříbodovým úchytem, jezdecké sako (černé, tmavě modré nebo tmavě zelené, červené), jezdecká košile s bílou vázankou nebo se stojáčkem, rajtky (bílé, ženy mohou mít i béžové), jezdecký bičík (maximální délka 75 cm), vysoké kožené jezdecké boty nebo chapsy předepsané pro závody, rukavice, ostruhy (pony ne delší než 1,5 cm).

Výstroj koně – skokové sedlo (na rozdíl od všestranného sedla má méně hluboké posedlí, nižší zadní rozsochu, výraznější kolenní opěrky a bočnice tvarované více dopředu), podsedlová podložka, třmeny – vhodné jsou s šikmým třmenovým můstkem, nebo tzv. bezpečnostní (pokud se jezdci při pádu zachytí noha, třmen vypadne z úchytu), podbřišník – ve vyšších stupních je vhodný doplnit o tzv. okopávací kryt, který zabrání tomu, aby se kůň při skoku kopl do břicha, kamaše pro koně (jsou nutné, aby se kůň nezranil na nohou, když skáče a shodí překážku či jinak se uhodí), úzdečka předepsaná dle pravidel, chrániče uší před hmyzem.

 

Druhy soutěží

Dvoufázové skákání – parkúr se skládá ze dvou částí, pokud dvojice překoná první část bez chyby, hned pokračuje druhou částí. Vítězí dvojice, která projela obě fáze a nasbírala nejnižší počet trestných bodů

Soutěž do první chyby – soutěž končí první chybou dvojice

Volba dráhy – jezdec sám určuje, v jakém pořadí bude překážky překonávat, musí překonat všechny a ve správném směru

Skok mohutnosti – skáče se pouze jedna překážka, která se neustále zvyšuje. Vítězí ta dvojice, která překoná nejvyšší skok.

 

Překážky

Téměř všechny parkúrové překážky mají shoditelnou část, její pád se trestá. Každá překážka se musí skákat ve stanoveném směru – vlevo je umístěn bílý praporek, vpravo červený. Překážky jsou označeny čísly dle pořadí, v jakém se parkúr pojede a musí být postaveny tak, aby se daly pobořit.

Druhy překážek jsou např. proutěnka, kolmý skok, vodní příkop, oxer, dvojbradlí, triplbar, zeď, irská lavice …

Typy skoků:

svislé

šířkové – vodní příkop, trojbradlí, proutěnka, zídka

kombinované skoky (vzdálenost od sebe 7-12 metrů) – dvojskok, trojskok

alternativní překážky – dvě překážky se stejným číslem a jezdec si může vybrat žolík

 

Kategorie jezdců: senioři (18 let +), mladí jezdci (16 – 21 let), junioři (14 – 18 let), jezdci na pony (8 – 12 let, 13 – 16 let), děti 12 – 14 let), veteráni.

Startovné: zpravidla před každým závodem je účastník soutěže povinen zaplatit startovné.

Opracoviště – jeden výškový a jeden šířkový skok maximálně o 10 cm větší a širší, než je soutěž. U pony musí mít skoky v pracovišti stejné rozměry jako v soutěži.

Kolbiště – prostor, kde probíhá jezdecká soutěž. Otevřené kolbiště má rozměr 4000 m2, hala 1200 m2.

Plánek parkúru – nejméně půl hodiny před zahájením soutěže musí být plánek vyvěšen.

Zvonec – zazvoní pro povolení vstupu na kolbiště nebo start, nebo ukončení prohlídky, zastavení jezdce během soutěže.

Start – projetí startu ve správném směru, nebo po uplynutí 45 sekund, vzdálenost startovní čáry od první překážky je 6 – 15 metrů.

Prohlídka parkúru – na začátku každé soutěže mají jezdci povolenou prohlídku parkúru se svými trenéry.

Vyhlášení výsledků – na konci každé soutěže se vyhlásí výsledky a vítězové jsou dekorování barevnými floty a cenami (věcnými nebo peněžními).

Ceny – za ceny se považují floty (mašle) v těchto barvách:

1. žlutá

2. bílá

3. červená

4. modrá

5. zelená

a dále fialová, hnědá, šedá.

Floty musí být uděleny vždy, finanční nebo věcné ceny mohou, ale nemusí být uděleny.

 

Penalizace

Chyby dvojice jsou penalizovány trestnýámi body nebo sekundami nebo vyloučením.

Poboření překážky, dotknutí se vodní hladiny nebo lišty ohraničující vodní příkop – 4 body

Neposlušnost – první zastavení, vybočení – 4 body; druhé zastavení, vybočení – vyloučení

Pád jezdce nebo koně – vyloučení

Nepovolená pomoc – vyloučení

Překročení času:

od pokynu ke startu do 45 sekund musí odstartovat

minimální rychlost 350 m/min – maximální 400 m/min

za každé započaté 4 sekundy – 1 bod, nebo v rozeskakování za každou započatou sekundu 1 bod

Nedodržení předepsané dráhy – omyl v kursu, neprojetí startu, cíle, skočení skoku obráceně – vyloučení

Odstartování před znamením a překonání prvního skoku – vyloučení

nepřekonání první překážky do 45 sekund od pokynu ke startu (zazvonění) – vyloučení

uzavření kruhu – 4 body.

 

 

Drezúra koní

Drezúra koní je základní jezdecká disciplina, jejímž cílem je při prováděných cvicích dosáhnout maximálního souladu mezi koněm a jezdcem.

Drezúra je něco jiného než skoky. Jde tu o předvedení krásy pohybu koňského těla společně s jeho jezdcem. Za každým krokem jsou hodiny a hodiny práce a taktéž za každým pohybem jezdce. Ve výsledku vše musí působit lehce, harmonicky, nenásilně a čistě. Při výběru jezdeckého koně se musí dbát na celkový vzhled, chody a také zda se hodí k danému jezdci. Prostě vše musí perfektně sedět. V této disciplíně není na první pohled vidět obrovský výkon a adrenalin tak, jako u skokových soutěží a ani to vlastně není cílem. Myslím, že nejlépe bych to vyjádřila takto – na skoky se jdete jako divák vyřádit, jsou to obrovské nervy, zda kůň překoná všechny překážky bezchybně a rychle, ale na drezúru divák přijde jako na koncert a očekává umělecký zážitek, dokonalost, pohádku, která ladí jeho duši
a oku. Doufám, že drezúře na chuť přijdou brzo i česká média a tím se podaří toto odvětví jezdeckého sportu více přiblížit co nejširší veřejnosti.

Nyní bych vám ráda popsala základní fakta o tomto sportu, jak vše probíhá a co se hodnotí.

 

Hodnocení

Využívá se maximálně mechanika pohybu koně. Základním kritériem je hodnotit kmih, uvolněnost a takt, přičemž je kůň neustále na pomůckách.

 

Drezúrní kůň

Je jím například hannoverský teplokrevník, holštýnský teplokrevník. Vysoké školy jezdecké využívají andaluské koně a lipicány.

Příprava koně trvá 5 – 6 let.

 

Drezúrní obdélník

Klasický drezúrní obdélník má rozměry 20 x 60 metrů. Slouží k předvádění drezúrních úloh od stupně S a výše.

Malý drezúrní obdélník má rozměr 20 x 40 metrů a slouží k předvádění nižších drezúrních úloh stupně Z a L.

Podklad v drezúrním obdélníku je zpravidla pískový nebo travnatý. Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stěn drezurního obdélníku blíže k divákům než 20 metrů a na kryté jízdárně 2 metry.

Postroj koně

Drezúrní sedlo – anglické sedlo se zvýšenou zadní rozsochou, kolmo spuštěnými bočnicemi, umožňující hluboký sed, drezúrní podbřišník, třmeny, drezúrní podsedlová podložka, uzdečka s udidlem dle pravidel, chrániče uší před hmyzem.

Chrániče končetin musí být před startem sundané, jinak je jezdec vyloučen.

Úbor jezdce

černé nebo tmavě modré jezdecké sako, drezúrní sako

bílé jezdecké kalhoty pro jezdce, bílé nebo béžové pro jezdkyně

bílá případně žlutá jezdecká vázanka nebo kravata, plastrón

bílé nebo černé rukavice

černé jezdecké boty nebo chapsy

jezdecká tříbodová helma, případně klobouk

ostruhy dle pravidel

Příslušníci policie nebo armády mohou startovat v uniformě.

Při národních soutěžích je povolen jeden bičík maximálně předepsané délky tj. 120 cm pro koně a 100 cm pro pony.

Drezúrní úlohy

Drezúrní úlohy jsou růszné obtížnosti. Je to přesně daný počet cviků. Úloha může být čtená nebo zpaměti.

Úloha musí být zajeta přirozeně. Kůň musí předvádět pěkný pohyb vpřed nebo do strany. Hlava koně by měla být vždy na kolmici. Jezdec musí mít pružný sed a jemné ruce. Povely jezdce koni by měly být téměř neviditelné, jakoby to kůň dělal sám.

U volné jízdy (Kür) se úloha jezdí na hudbu a pořadí cviků si jezdec určí sám. Je to ta nejkrásnější disciplína v drezúře, pomyslná „třešinka na dortu“, obdobně jako skok mohutnosti v jezdeckém skákání.

Stupně obtížnosti

Obtížnost je rozlišována dle náročnosti provedení cviků.

Kategorie soutěží:

Z – základní

L – lehká

S – střední

ST – středně těžká

T – těžká

TT – velmi těžká

Příklady cviků v drezúře: zastavení, diagonály, kruhy, půlkruhy, osmičky, vlnovky, piruety, přeskoky, couvání. překroky, dovnitř plec, dovnitř záď, piafa, pasáž, traper, Denver, traversala, prodloužený klus, prodloužený cval.

Vše probíhá v kroku, klusu nebo cvalu.

Trestné body

omyl – 0,1 bodu, 2 body

omyl – 0,2 bodu, 4 body

omyl – vyloučení

vyskočení z obdelníku – vyloučení

nesundání chráničů končetin – vyloučení

Stupnice bodů

V drezúře se hodnotí každé provedení cviku dle stupnice 10 – 0, kdy 10 je nejlepší.

10 – vynikající

9 – velmi dobrý

8 – dobrý

7 – dosti dobrý

6 – uspokojivý

5 – dostatečný

4 – sotva dostatečný

3 – téměř špatný

2 – čpatný

1 – velmi špatný

0 – nebyl předveden

 

Vysvětlení některých základních pojmů

Kmih – energie a chuť koně jít dopředu, ale kontrolovaně

Na otěži – kůň musí mít napnutou otěž, ale lehce, nesmí na ní viset a přitom se krásně, uvolněně pohybovat vpřed

Přilnutí – kůň jde na napnuté otěži (nevytahuje), uvolněný, v dobrém tempu se správným zapojením zádě

Sestavení (přistavení) – jezdec musí zvládat sestavení koně k levé či k pravé ruce, tzn. mírné ohnutí v krku či těle

Překrok – pohyb do strany, kdy kůň přešlapuje zadními končetinami stopy předních

Pirueta – otočení o 360 stupňů.

Členské příspěvky ’18

bude možno zaplatit na Přehlídce plemenných hřebců ve Štěnovickém borku 17. 3. 2018 u hospodářky svazu, p. Šůsové. Jiná možnost je převodem z účtu či zasláním příspěvku složenkou, a to na č. ú.: 107-6836400247/0100
s nutností uvést své celé jméno, aby bylo poznat od koho platba přišla.
(členský příspěvek na rok 2018 zůstává 200 Kč + 100 Kč do asociace svazů chovatelů koní ASCHK pokud to neplatíte přes jiný svaz)